Tvar jednacího stolu

Překlad slavného politického dramatu Davida Edgara, kterým jsem chtěl přispět k blížícímu se třicátému výročí od událostí Sametové revoluce a rozpadu Východního bloku. Hra napsáná bez patosu, s odstupem a hlavně nadhledem.

shape_table

Synopse: Blíží se konec roku 1989 a spolu s ním i konec Sovětského impéria. Země střední a východní Evropy se postupně odprošťují od sovětského vlivu a komunistické nadvlády. V některých postupný proces transformace trval deset let, v jiných deset týdnů a v jedné pouhých deset dní. V této zemi se komunistická elita zuby nehty snaží zůstat u moci a udržet onu kvetoucí oázu míru a socialismu pro další pokolení dělníků a proletářů. A samozřejmě i pro ně samotné v jejich čele.

Aby zmírnili napětí ve společnosti a uklidnili lidi, kteří vyšli do ulic, nabídnou nejvyšší představitelé země spisovateli, politickému vězni a neformálnímu vůdci opozice Pavlu Prusovi, že výměnou za propuštění z vězení, pas a cestovní vízum do USA, kde na něho čeká královsky placená stáž na jedné z tamních prestižních univerzit, využije svůj vliv a pomůže jim uklidnit situaci a dostat lidi z ulic. Ten ovšem tuto velkorysou nabídku odmítá a vrací se raději zpět do vězení.

Oslavy Dne republiky, na který je naplánována další velká demonstrace, se nezadržitelně blíží. Současní vůdci země musí přijít s plánem, jak se s ní vypořádat. Generální tajemník ÚV KSČ Josef Lutz navrhuje znovu požádat o intervenci Sovětský svaz, taktiku, kterou již jednou úspěšně použil na konci šedesátých let, když se někteří reformní komunisté pokusili „zradit dělnickou třídu.“ Když se dozví, že tato možnost již nepřichází v úvahu, nejraději by nechal vybavit Lidové milice ostrou municí a demonstranty postřílet. To mu naštěstí rozmlouvá ministr informací a osvěty Petr Vladislav. Nakonec je 18. listopadu pokojná studentská demonstrace v hlavním městě rozehnána brutálním zásahem pořádkových složek SNB. Veřejnost je pobouřena. Demonstrace pokračují a počet lidí v ulicích narůstá. Bezprostředně poté se formuje Občanské fórum. Vzniká tak skutečná opoziční síla s mandátem vyjednávat o budoucnosti země, s mandátem, který získala od tisíců nespokojených lidí v ulicích.

Začíná vyjednávání mezi opozicí a vládou. Vůdcem Občanského fóra je zvolen Pavel Prus, ten reprezentuje opoziční proud, který si docela reálně dovede představit další směřování země bez komunismu. Spolu s ním se vyjednávání účastní i Viktor Spassov, bývalý první tajemník ÚV KSČ, který se v šedesátých letech pokusil zavést reformy socialismu s lidskou tváří, a jehož snaha byla zmařena invazí vojsk Varšavské smlouvy. Na druhé straně vyjednávacího stolu proti nim zasednou jak zástupci tvrdého jádra a pravověrní komunisté jako výše zmíněný Josef Lutz, tak i nová generace komunistických kádrů reprezentovaná Petrem Vladislavem, kteří chtějí využít opozici k odstavení starých kádrů a sami převzít moc nad zemí. Jak to všechno dopadne? Jaký bude další osud země?

To my samozřejmě moc dobře víme, neboť David Edgar, když psal svoji hru, se nechal bezprostředně inspirovat událostmi Sametové revoluce. Přestože jsou postavy a události ve hře smyšlené, a země i se svým hlavním městem jsou bezejmenné, pozorný divák pozná v Pavlu Prusovi bývalého prvního polistopadového československého a později českého prezidenta Václava Havla, ve Viktoru Spassovovi zase bývalé prvního tajemníka komunistické strany Alexandra Dubčeka. Postava Josefa Lutze je až nápadně podobná dlouholetému normalizačnímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustavu Husákovi, a ministr informací a osvěty Petr Vladislav zase odkazuje na tehdejší vycházející hvězdu komunistické strany Miroslava Štěpána.

David Edgar tuto formu zvolil proto, že nechtěl psát jen o Československu a jeho Sametové revoluci, ale chtěl postihnout duši a princip procesu, série vyjednávání mezi opozicí a vládnoucí třídou, které vedly k tomu, že se většina zemí střední a východní Evropy nakonec odstřihla od bratrského dohledu Sovětského svazu a stala se součástí Západního světa se všemi jeho klady i úklady. Proces vyjednávání a s ním spojená očekávání všech zúčastněných stran glosuje Edgar s překvapivým nadhledem a lehkostí, a v některých ohledech s až tragikomickými důsledky. S blížícím se třicátým výročím Sametové revoluce by jistě stálo za to si připomenout tuto stěžejní událost v našich moderních dějinách, a to pohledem člověka, který vše velmi pečlivě a s odstupem sledoval zpoza železné opony, a velmi citlivě a výstižně převedl do podoby divadelního dramatu.

Edgarova hra byla poprvé uvedena v den prvního výročí pádu berlínské zdi na prknech Britského národního divadla v nastudování slavné Royal Shakespeare Company. V roce 1991 vyšla hra v knižní podobě. Posledního uvedení se jí dostalo v roce 2014, čtvrtstoletí od pádu Berlínské zdi, kdy ji spolu s jeho dalšími dvěma hrami uvedla americká divadelní společnost Burning Coal v sérii nazvané The Iron Curtain Trilogy. V rámci zemí bývalého Východního bloku byla hra přeložena zatím jen do slovinštiny a rumunštiny. Toto je první překlad do českého jazyka.

David Edgar se narodil v roce 1948 v Birminghamu, den po uchvácení moci komunisty v poválečném Československu. Je autorem více než šedesáti divadelních a televizních inscenací a držitel řady prestižních ocenění. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších současných britských dramatiků, a na poli politicky orientovaných her za vůbec toho nejlepšího.

Hra Tvar jednacího stolu je vhodná pro 8 herců a 3 herečky.

 

 

Reklamy