Džinové, draci a jiné příšery

V uplynulém roce se mi podařilo napsat dobrodružný román odehrávající se v oblasti Blízkého východu, a také humornou pohádku, odehrávající se v pohádkovém světě Zdejšího království. Nazval jsem ji Pohádka o drakovi, který neuměl hrát šachy. A jak jste jistě pochopili, objeví se v ní drak, který nebude zrovna nejzdatnější šachista.

Krátce k příběhu: Ve Zdejším království vládne král Ratmír XXIII., jehož jediná dcera právě dosáhla plnoletosti. A tak se podle nepsané tradice o ni přihlásí drak, který se na nebohé princezně chystá hodovat. Drak je to sice strašlivý, ale přesto dobře vychovaný. Proto dá králi týden na to, aby si našel prince, který by se s ním o princeznu utkal. Král nelení a nechává všude po světě vyvěsit inzeráty, ve kterých nabízí statečnému princi ruku jeho dcery a půlku království. Přesně jak mu tradice velí. A také proto, že by současní princové kvůli lásce nebo princeznině spanilosti svůj krk v souboji s drakem asi jen těžko riskovali.

Králův inzerát si přečetl i princ Dobromil ze Smaragdového království, který nezaváhal a vyrazil na zámek i se svým panošem, seč mu nohy koně stačily. Na zámek dorazil na poslední chvíli, ze Smaragdového království to přeci jen byla štreka. Na zámku se sešel s králem a jeho dvěma rádci. Ujištěn, že ho polovina království nemine, se následně vydává na cestu přemoci strašlivého draka a zachránit princeznu. Během svého pátrání po dračí sluji potká postupně prostou ženu, čarodějnici a poustevníka, než konečně narazí na děsuplného starého draka.

Starý a dobře osvědčený motiv v novém zpracování. Pohádka protkaná všudypřítomným humorem, aby bavila, nejen děti, ale i rodiče. Neboť jak říká klasik, pohádky tu jsou hlavně pro dospělé, aby si připomněli, jaké to bylo, když byli dětmi. 😊

Přes svůj motiv je to pohádka nenásilná. Všechno dobře dopadne, hlavně proto, že si hlavní protagonisté, princ a drak, navzájem pomohou. A přes jisté zásadní rozdíly a odlišné pohledy na svět, se spřátelí de facto jen proto, že se vzájemně poznají. Toho nedosáhnou jinak, než že spolu budou vést dialog založený na vzájemném respektu.

Dalším významným motivem pohádky jsou tradice. Udržovat tradice je důležité, ovšem některé z nich postupem času ztrácejí na významu a do moderního světa již nepatří. Přesto na nich lidé z nejrůznějších důvodů neustále lpí. Nad takovými tradicemi je ale potřeba se čas od času zamyslet a říci si, jestli ještě mají smysl nebo ne. Třeba to, proč vlastně draci unášejí a žerou princezny.

Navzdory pojídání princezen je to pohádka vhodná i pro vegetariány.

První část pohádky si můžete přečíst zde: Ukazka

 

Reklamy
Džinové, draci a jiné příšery

Práce na novém románu

Dlouho tu nic nebylo, protože se dlouho nic nedělo. Nebo dělo, ale rozhodně nic, co by stálo za zmínku… 🙂 Přes zimu jsem dopisoval román číslo 3, který se zove Historky z Podměstí. V současnosti upravuji svůj druhý román, Robotikon, který už přes rok leží u nakladatele a já si myslel, že je hotový. No je i není…

Ale co se stalo, že jsem se odhodlal přijít s novým příspěvkem? Včera, 20. dubna 2018, jsem začal psát nový román, již čtvrtý v pořadí. Zvládl jsme celý jeden odstavec. Na první pohled to není mnoho, ale rozhodně je to víc, než jen první věta. Ač ta je v každé knize tím nejdůležitějším elementem, definuje zbytek textu, který z ní vychází. Ta je ale součástí prvního odstavce, tak je asi všechno v pořádku. Nějaké drobné úpravy jistě ještě přijdou, ale první věta se nezmění. Takže…

První odstavec nového románu:

Jmenuji se John Garfield. Tohle jméno mám na počest nepříliš známého hollywoodského herce, nikoli onoho slavného kocoura. Přičemž je ale pravda, že se svojí zrzavo-hnědou kšticí vypadám spíš jako ten legendární kocour než polozapomenutá hvězda éry černobílého filmu. No a přestože jsou oba Američané, o mě se tvrdí, že jsem Brit. Ale tohle všechno nemá nic společného s tím, čím jsem se proslavil, jak mě teď zná celý svět. Takže… možná bych měl raději začít znovu. Takže… Jmenuji se John Garfield a jsem znám jako muž, který zabil papeže.

 

Práce na novém románu

CONiáš 2017

V sobotu 23. září se uskuteční v Městské knihovně v Praze další ročník CONiáše. Tentokrát bude ve znamení českého lva, tudíž se vše bude točit kolem tuzemské fantastiky. Den to bude zábavný… program pestrý. Setkáte se s řadou českých autorů, vyslechnete nějaké ty zajímavé přednášky… například jednu o české fantastické komunitě od univerzitního pedagoga Antonína K. K. Kudláče.

Já tam samozřejmě zase nebudu… neboť mě čeká služební cesta na slunné Kapverdy (nene, nekecám, opravdu tam jedu na služebku), nicméně to bude letos již naposled.

Podrobnosti o události naleznete na facebookovém profilu a nebo ne webu knihovny.

CONiáš 2017

Výsledky ankety mezi čtenáři Edice Pevnost

Mezi čtenáři Edice Pevnost proběhla letní anketa o nejhezčí knižní obálku edice. Vybíralo se z třiadvaceti obálek, od 87. svazku až po ten úplně poslední, tedy jen z těch, po změně formátu a grafiky, od té doby, co je věnováno více prostoru obálkové ilustraci.

Obálka Eposu o panáčkovi od Žanety Kortusové se umístila na krásném třetím místě. Vítězem ankety byla obálka ke knize Jany Rečkové Jáma a dům, jak jinak než od slečny Kortusové, talentované mladé grafičky. Na druhém místě byla obálka ke knize Milana Fibigera Hra o nežádoucí od výtvarníka Zdeňka Řeháka.

Ankety se zúčastnilo 224 čtenářů.

Odkaz na anketu zde

Pevnost

Výsledky ankety mezi čtenáři Edice Pevnost

Po delší době…

Svět knihy 2017 je za námi… a já se tam nakonec nedostal. Což mi bylo a i stále je velmi líto. Podle všeho to bylo velmi povedená akce, a to včetně besedy s autory Edice Pevnost. Nicméně abych jen nežehral… místo toho jsem byl na tří týdenní služební cestě v Izraeli a to nakonec nebylo také vůbec špatné. A protože to tam mám už pomalu jako svůj druhý domov, tentokrát jsem ve volném čase nikterak moc necestoval… snad jen v Jerichu jsem se byl podívat… a věnoval se docela dost tvůrčí činnosti.

Dokončil jsem tam konečně překlad divadelní hry Davida Edgara The Shape of the Table, což beru za svůj malý osobní přínos k blížícímu se třicátému výročí od Sametové revoluce. Edgar napsal svoji hru bezprostředně po událostech Sametové revoluce, kterou se nechal velmi silně inspirovat. Postavy jsou smyšlené, země je to bezejmenná, ale ve všech ohledech až podezřele podobná tehdejšímu Československu. A ač se postavy jmenují jinak, pozorný divák (čtenář) v nich bezpečně rozpozná Gustava Husáka, Miroslava Štěpána, Alexandra Dubčeka nebo Václava Havla.

Hra The Shape of the Table měla svoji premiéru na první výročí pádu Berlínské zdi v britském národním divadle, pro které ji nastudovala slavná Shakespear Royal Company. Ač se bezprostředně týká naší nedávné historie, a velmi trefně ji glosuje, do češtiny ještě nikdy nebyla přeložena, natož aby zde byla uvedena. Což jak upřímně doufám, se snad třicet let od revoluce změní a i české publikum bude mít možnost si ji plně vychutnat.

Po delší době…

Svět knihy 2017 a beseda s autory

Ve dnech 11. až 14. května proběhne na pražském Výstavišti 23. ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy 2017. Svůj stánek tam již tradičně bude mít i Nakladatelství Epocha. K dipozici pro nákupuchtivé návštěvníky budou všechny aktuální tituly.

V pátek 12. května se od 12 hodin uskuteční beseda s autory Edice Pevnost, které se podle všeho budu také účastnit. Tudíž jste všichni vřele zváni. Podrobnosti a další zajímavosti se dozvíte, jen co se událost trochu přiblíží.

http://sk2017.svetknihy.cz/

Svět knihy 2017 a beseda s autory